Myšlenky, které má člověk při rozhodování, zda začít psychoterapii, mohou být různorodé – závisí na individuálních zkušenostech, povaze obtíží a osobních emocích. Následující seznam obsahuje několik častých myšlenek, které se mohou vyskytnout, když někdo uvažuje o začátku psychoterapie.
Obava: „Co když to není „dost těžký“ problém pro psychologa?“
Reakce: Žádný problém není „lehký“, pokud člověk má zájem o pomoc psychologa, psycholog nikdy nehodnotí s čím člověk přichází. Mnoho psychologů se zaměřuje i na sebarozvoj, a proto je úplně pořádku přijít s různými tématy.
Obava: „Co když to nepomůže? Bude to ztráta peněz a času?“
Reakce: Účinnost terapie je podmíněná mnohými faktory. Výzkum však opakovaně poukázal, že se jedná o léčební metodu. Podle Prochaska, Norcross (1999) je jedním z hlavních společných a účinných faktorů psychoterapie „terapeutický vztah“. To znamená, že pokud máte pocit, že Vám terapeut rozumí zvyšuje pravděpodobnost toho, že terapie pomůže. Pokud máte pocit, že terapeut je Vám nesympatický a nerozumí Vám, může být na místě změnit terapeuta (nebo zvážit zda by zpětná vazba mohla terapeutovi pomoci něco změnit).
Obava: „Bojím se otevřít někomu cizímu.“
Reakce: To, co řeknete je jenom na Vás. Pokud byste měli pocit, že jdete s tématy příliš „hluboce“ a Vám je to nepříjemné, neváhejte to terapeutovi říct (např. slovy „nechci o tom teď mluvit“). Také můžete počítat s tím, že i terapeuti mají určitou citlivost vůči tomu, když vidí, že klient ještě není připravený mluvit o nějakém tématu. Dá se říct, že tady jsou 2 pravidla: 1. klient má právo říct stop, 2. terapeut na klienta netlačí.
Obava: „Co si budou druzí myslet o tom, že chodím na terapii?“
Reakce: Mnoho mých klientů je překvapených hezkou podpůrnou reakcí svých blízkých, když řeknou, že chodí na terapii. Mnohokrát jsou „první odvážní v rodině“, kteří zkusí pomoc psychologa – a po jejich dobrých zkušenostech to zkusí i lidi v jejich okolí, kteří by se jinak neodvážili. Pár klientů se i tak rozhodne, že nikomu neřekne kde bylo, a to je také v pořádku.
Obava: „Nevím, co mohu očekávat“
Reakce: Někteří lidi se ptají sami sebe jak terapie probíhá a co se od nich očekává. Ta nejednodušší odpověď je „Je to jako rozhovor s dobrou kamarádkou, co umí naslouchat a pochopit. Navíc však pokládá zajímavé a někdy náročné otázky na zamyšlení, abyste spolu našli něco, co Vám může pomoci pohnout se místa.“ Otázky, které na prvních konzultacích rádi pokládají např. jsou „Co Vás sem přivádí?“ nebo „Co si z naší spolupráce chcete odnést?“.
Obava: „Nemám jistotu, zda jsem na to připravený/á“
Reakce: Je v pořádku přijít do terapie, kdykoliv cítíte, že by Vám to mohlo být k užitku. Mnohokrát je právě tématem terapií „Nevím, zda jsem připravená na změnu“ – a právě prostor terapie může pomoc si popřemýšlet nad svými potřeby.
Obava: „Měl/a bych se s tím vyrovnat sám/sama“
Reakce: Ve svým životě máme každý z nás mnoho „měl/a bych“ – a mnohokrát je to jenom nechtěné dědictví od našich rodičů, učitelů, přátel společnosti… Je smutné, že právě toto dědictví nám někdy brání využití dnešních možností. Nemusíte být na to sami.
Metafora: Je to jako kdybychom byli na moři a jen proto, že náš děda proplul 10 000 km sám, tak to znamená, že i my to musíme udělat, a vzít si loďku by byl hřích. Nabízím myšlenku, že možná i děda by si vzal loďku, kdyby mohl a jeho praděda mu neřekl „musíš plavat“. A tak lidi z této rodiny využívají jenom na čas na plavání v studené vodě místo toho, aby si užívali hezký čas na ostrově.
Každý člověk má své vlastní myšlenky, obavy a pocity ohledně psychoterapie, takže možných obav je nespočetně. Jedna z možností jak se s nimi poradit je promluvit se o tom s někým blízkým nebo je přinést na první konzultaci se psychologem.
Není náhoda, že většina psychologů má někdy na svém webu větu „Nemusíte být na to sami“ 🙂
Použité zdroje:
Prochaska, J. O., Norcross, J. C. 1999. Psychoterapeutické systémy. Praha: Grada.