Metoda vznikla v roce 1987 díky americké psycholožce Francine Shapiro. Shapiro původně objevila techniku náhodou – během procházky si všimla, že když pohybuje očima ze strany na stranu, zmírňuje to její úzkostné myšlenky. Tato zkušenost ji vedla k tomu, aby zahájila výzkum a zjistila, zda tento postup může pomoci i ostatním lidem zvládat emoční traumata. EMDR postupně získala vědecké uznání, zejména díky rozsáhlým studiím a pozitivním klinickým výsledkům. Dnes ji doporučují mnohé zdravotnické organizace, včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) a Americké psychiatrické asociace, jako jednu z účinných metod pro léčbu traumatických poruch.
Mysl se často může sama přirozeně uzdravit, podobně jako to dělá tělo. Když si například poraníte prst, rána se často zahojí sama od sebe. Velká část tohoto přirozeného mechanismu zvládání stresu probíhá během spánku, během fáze rychlého pohybu očí (REM) a také během hlubokého spánku (pomalé vlny).
Pokud ale dojde k infekci, bude potřeba lékařská péče, protože tělo nemá dostatek zdrojů k tomu, aby se samo opravil. Lidský mozek funguje podobně: někdy mohou traumatické nebo stresující zážitky zastavit přirozený proces jeho uzdravování. Když k tomu dojde, je třeba odborné pomoci k úplnému psychickému zotavení.
EMDR terapie využívá přirozenou schopnost mozku se léčit – tu kterou mozek používá běžně ve spánku.
Jedním z hlavních způsobů, jak EMDR aktivuje přirozený léčebný proces, je použití bilaterální stimulace (pohybů očí, zvuků nebo jemného klepání) během terapie. Tento senzorický podnět pomáhá mozku lépe zpracovávat a správně ukládat vzpomínky a emoce, které vás brzdí.
EMDR přístup vychází z předpokladu, že minulé emocionálně nabité zážitky nadměrně ovlivňují vaše současné emoce, pocity a myšlenky o sobě samých.
AIP model (model adaptivního zpracování informací) vysvětluje, jak EMDR pomáhá zpracovávat traumatické vzpomínky. Podle tohoto modelu, když zažijeme něco traumatického* naše mozkové systémy nemusejí správně zpracovat tyto vzpomínky. Takové vzpomínky pak zůstávají „zaseknuté“.
Takové nezpracované vzpomínky a pocity jsou uloženy v limbickém systému mozku v „syrové“ a emocionální podobě, místo ve verbální formě „příběhu“. Tento limbický systém uchovává traumatické vzpomínky v izolované síti paměti, která je spojena s emocemi a fyzickými pocity, a je oddělena od mozkové kůry, kde používáme jazyk k uchovávání vzpomínek. Traumatické vzpomínky v limbickém systému mohou být neustále vyvolávány, když prožíváte události podobné těm, které jste zažili. Často si na samotnou vzpomínku už nepamatujete, ale bolestivé pocity, jako je úzkost, panika, hněv nebo zoufalství, jsou neustále vyvolávány v přítomnosti, a tak a ovlivňují naše myšlení, pocity a chování.
AIP model říká, že náš mozek je navržen tak, aby správně zpracovával všechny vzpomínky, včetně traumatických. Při EMDR terapii se tyto „zaseknuté“ vzpomínky uvolní a zpracují, takže už nás neovlivňují negativně. Terapeut pomocí pohybů očí pomůže těmto vzpomínkám projít znovu zpracováním a stát se součástí běžných, zdravých vzpomínek v mozku.
*(Když se však stane něco neobvyklého a zažijete traumatizující událost (například autonehodu) nebo jste opakovaně vystaveni stresu (například zanedbávání v dětství), váš přirozený mechanismus zvládání stresu může být přetížen),
Zdroj: https://driftwoodrecovery.com/blog/the-brain-that-heals-itself-emdr-our-brains-reprocessing-powers
V kontextu EMDR terapie se traumatická vzpomínka „znovu aktivuje“ a zpracovává s pomocí bilaterální stimulace (např. pohybů očí). Tento postup napomáhá propojit různé části mozku (hipokampus, amygdalu a prefrontální kortex) a umožňuje integrovat izolovanou vzpomínku do širšího kontextu, který není emočně tak náročný. Mozek tak zpracuje vzpomínku do formy, která již nevyvolává intenzivní emocionální reakce, což umožňuje člověku lépe zvládat vzpomínky na traumatické události.
Pokud Vás zajímá výzkum účinku EMDR na mozek doporučuji:
Pagani M, Amann BL, Landin-Romero R and Carletto S (2017) Eye Movement Desensitization and Reprocessing and Slow Wave Sleep: A Putative Mechanism of Action. Front. Psychol. 8:1935. doi: 10.3389/fpsyg.2017.01935
Pagani, M., Di Lorenzo, G., Verardo, A. R., Nicolais, G., Monaco, L., Lauretti, G., et al. (2012). Neurobiological correlates of EMDR monitoring – An EEG study. PLOS ONE 7:e45753. doi: 10.1371/journal.pone.0045753
1, Historie – společně se podíváme na to (různými způsoby), jaké konkrétní vzpomínky jsou spojeny se současnými symptomy a vytvoříme společně plán léčby tak, aby vyhovoval Vašim potřebám.
2, Práce na „brzdách“ – domluvíme si stop signál, a společně budeme pracovat na dovednosti regulovat své emoce (jako relaxace a techniky pro vzdálení se od nepříjemných emocí).
3, Zpracování vzpomínek. Budeme zpracovávat vzpomínky na kterých se shodneme, že jsou důležité pro léčbu, tj mají dopad na současné symptomy, které si přejete odstranit. Standardně začínáme u nejstarších vzpomínek, pak se věnujeme současným spouštěčům a pak obavám z budoucnosti. Součástí procesu je pojmenování negativního přesvědčení o sobě (např. jsem neschopný/á) a také pozitivního přesvědčení, které si přejete mít místo něj (např. jsem schopný člověk).
EMDR má za sebou rozsáhlý výzkum a doporučují ho organizace jako WHO.
Výzkumy o EMDR přehled najdete např. zde: https://www.emdr.com/research-overview/ anebo https://emdr-europe.org/research/research-studies/
Pokud se budete cítit přetíženi, můžete si kdykoli říct o přestávku nebo zpomalit tempo. Také kterékoliv setkání můžete říct, že se chcete věnovat něčemu jinému, proces je plně pod Vaší kontrolou.
Ne, EMDR není hypnóza. Jste plně přítomní a máte kontrolu nad tím, co se děje. Proces můžete kdykoli zastavit. Proces podporuje vaše samouzdravující schopnosti, a zpracování vzpomínek probíhá přirozeně a spontánně.
Pamatujete vše, co se během sezení děje. Také si pamatujete všechny vzpomínky, co zpracujeme, ale budou v mozku uloženy adaptivním způsobem.
Sezení trvá obvykle 60 až 80 minut – ideálně ve frekvenci 1x za týden.
Ne, není nutné mluvit o všech podrobnostech svých zkušeností. Terapie může fungovat i bez toho.
Po sezení se můžete cítit lépe, ale také můžete zažít pocity, které si vyžádají další zpracování. V takovém případě vám terapeut doporučí techniky, jak tyto pocity zvládnout mezi sezeními. Po terapii se můžete cítit trochu unavení, proto je dobré tomu přizpůsobit termíny sezení. Pokud se objeví nové pocity nebo myšlenky mezi sezeními, doporučujeme si je zapsat a nechat je zpracovat na další konzultaci.
Zdroje: