Co s námi dělají slova

Mnohokrát nám dají jiní nálepky jako „milý“, „chytrý“. Když je dostaneme jsme spokojení a rádi se tak vnímáme a nazýváme. Když si dáme nebo dostaneme nálepky s negativním významem (např. „málo sebevědomý“, „hodně líný“, „výbušný“, „špatný“, „žárlivý“, „perfekcionista“, „depresívní) tak nás trápí, nechceme je, ale mnohokrát nevíme, co udělat. Tyto nálepky jsou součástí našeho sebeobrazu a mnohokrát je vnímáme jako součást naší osobnosti. A osobnost se měnit přece nedá. Jednou perfekcionista, navždy perfekcionista.  A tak jsme odsouzení k utrpení. Nebo ne?

V historii psychologie byla dlouhá debata o tom, zda se osobnost dědí nebo je získaná/tvořena prostředím. Kromě některých teoretických přístupů se dá říct, že existuje shoda v tom, že osobnost je výsledkem obou. Jinak řečeno, narodíme se s genetickou predispozicí pro určité tendence, ale do velké míry nás formuje prostředí, tj. jak se k nám chovají rodiče, vrstevníci, reklama, autority …  

Proč je to důležité? Protože když nás ovlivňuje prostředí, tak i naši „osobnost“ a to jaké vlastnosti máme, lze měnit. I když jsme teď „perfekcionisté“ nebo „málo sebevědomí“, lze to změnit.